Základní principy Gestalt terapie
- zaměřuje se na zvyšování uvědomění klienta o jeho prožívání a chování a tím vede klienta k tomu, aby sám sobě lépe porozuměl,
- věnuje pozornost právě probíhajícímu prožívání a sebevyjádření klienta v terapeutické situaci,
- podporuje klienta v přijetí vlastní zodpovědnosti za své myšlenky, emoce a činy,
- terapeut pracuje nedirektivně (s klientem nejedná z pozice autority, která by určovala, co je třeba udělat, ale nabízí klientovi prostor pro bezpečné a autentické lidské setkání, které podpoří hlubší kontakt klienta s vlastním prožíváním a nabídne mu tak příležitost k osobnímu růstu).
Zásadním předpokladem pro úspěšnou terapii je motivace klienta. Gestalt terapie nabízí klientovi bližší porozumění sobě samému, tomu, jak formuje svůj život, jak utváří a udržuje situace a vztahy. Je užitečná pro klienty s psychosomatickými a neurotickými obtížemi, pro klienty s depresivními, úzkostnými a posttraumatickými stavy, pro klienty, kteří procházejí náročnými životními situacemi a krizemi různého charakteru.
Co do charakteru jde o práci střednědobou až dlouhodobou. O ukončení terapie rozhoduje klient podle svého vlastního uvážení. Bližší popis základních principů tohoto terapeutického směru najdete níže.
Krátce o historii Gestalt terapie
Gestalt terapie patří mezi směry, které se řadí do proudu humanistické psychoterpaie. Synonymum pro slovo „gestalt“ je „tvar“. Název tohoto směru je odvozen z klasického německého psychologického směru, který zdůrazňoval, že vjemy a analogicky také zážitky a zkušenosti se ve vnímání a prožívání člověka objevují v určitých „tvarech“, celcích. V rovině psychoterapeutické se Gestalt terapie zaměřuje mj. na zvědomování a propracovávání těchto vnitřních „tvarů“ tak, aby byly pro klienta srozumitelné, optimálně uspořádané a celistvé.
Zakladatelem tohoto směru se stal Frederick Perls (1894-1970), lékař a psychoanalytik německého původu, který později působil v Holandsku, Jižní Africe a USA. Od klasické psychoanalýzy se v průběhu svého profesního života odklonil (i když některé její základní postuláty ve své koncepci ponechal). V terapeutické práci kladl větší důraz na aktuální prožívání klienta v daném okamžiku, zvyšování uvědomění dílčích prožitků i jejich širšího kontextu, práci s tělesným prožíváním, sebevyjádření a využití potenciálu, který nabízí kontakt mezi klientem a terapeutem.
Gestalt terapie byla dále rozvíjena řadou Perlsových kolegů a následovníků (například L. Perls, R. F. Hefferline, P. Goodman, G. M. Yontef, G. a M. Polsterovi, J. Zinker, J. Mackewn, a další). V současné době je celosvětově rozšířeným psychoterapeutickým směrem.
Bližší popis základních principů Gestalt terapie
- Uvědomění. Zvyšování vlastního uvědomění klienta, které se týká jeho pocitů, potřeb, zkušeností a vzorců prožívání. Klientovo vlastní uvědomění sebe sama se považuje za základ léčebného procesu. Gestalt terapie tento proces dále rozvíjí směrem ke sdílení a vyjádření prožitků v kontaktu s terapeutem, vede klienta k samostatnému převzetí odpovědnosti za své myšlenky, emoce a činy. Tímto podporuje klienta v jeho vlastním aktivním úsilí o změnu, která je v souladu s jeho potřebami.
- Princip přítomnosti. Gestalt terapeut klade důraz na prožívání klienta v daném okamžiku „tady a teď“ (může se dotazovat: „co teď cítíte, když o tomto mluvíte, co nyní prožíváte, jak vám teď je, co pro sebe nyní potřebujete udělat“, apod.). Podle Perlse tu terapeut není proto, aby klientovi něco vysvětloval a činil věci jasnými, nýbrž proto, aby dal klientovi příležitost prožívat. Autentické prožívání klienta v daném okamžiku se považuje za cenný zdroj informací o jeho vnitřním psychickém stavu a je také východiskem k nalezení optimálního řešení klientovy situace.
- Práce s nedokončenými záležitosmi, které se vztahují k minulosti a mohou zahrnovat nevyjádřené pocity frustrace, zklamání, zlosti, smutku, apod. Tyto jevy se v terapeutické situaci mohou u klienta spontánně objevit. Pokud se tak stane, terapeut těmto obsahům vhodným způsobem dává prostor a podporuje klienta v jejich postupném a bezpečném zpracování. Tím se tyto záležitosti mohou v prožívání klienta optimálně uzavřít a „dokončit“. Nalezení „dobrého tvaru“ v prožívání různých zkušeností s sebou přináší úlevu a následně umožňuje hlubší rozvinutí vnitřního potenciálu klientovy osobnosti.
- Nedirektivní přístup. Terapeut není považován za odborníka, který by měl z pozice autority ovlivňovat klienta nebo mu vysvětlovat, co má v dané situaci učinit. Gestalt terapie vede klienta k tomu, aby se v důvěře ponořil do svého vlastního prožívání. Zkušenosti ukazují, že když klient dospěje k jasnému cítění toho, co se v něm děje, dokáže se sám spontánně posunout k dalším krokům, které jsou pro něj v danou chvíli klíčové a najít vhodné řešení své situace přímo v sobě. Z tohoto úhlu pohledu je tedy terapeut člověkem, který klientovi nabízí prostor pro bezpečné a autentické lidské setkání, které podpoří hlubší kontakt klienta s vlastním prožíváním a nabídne mu tak příležitost k osobnímu růstu.
- Terapeut vnímá a reaguje na to, co se v kontaktu s klientem děje. Při společné práci může popisovat své vlastní prožívání a tím vnést do celé situace důležité informace a podpořit klientovo uvědomění. Terapeutický zážitek je pro klienta platným okamžikem, který často mívá přesah do jeho reálného života.
Gestalt terapie v Psychoterapeutickém centru Řipská
Použitá literatura:
Kratochvíl, Z. (2002): Základy psychoterapie, Portál
Polsterovi, E. a M. (2000): Integrovaná Gestalt terapie, Albert