Psychoterapie, jak už bylo uvedeno v článku Co je to psychoterapie?, klade na klienta-pacienta nároky ve smyslu jeho vlastní aktivity, motivace a zodpovědnosti za své jednání, svůj životní styl a prevenci svého zdraví, a to jak fyzického, tak psychického. V psychoterapii neexistuje žádný hmatatelný lék, který klient dostane z rukou svého terapeuta a od kterého bude očekávat zázračné uzdravení. Psychoterapeut ani nedává žádnou kouzelnou radu, která klienta-pacienta vyvede beze zbytku z trápení, nešťastných vztahů, zklamání a frustrací.

K čemu je tedy psychoterapie dobrá? Její význam lze vyjádřit metaforicky: „Nedáváme lidem rybu, ale učíme je, jakým způsobem ji chytat.“ Účinnost psychoterapie je z pochopitelných důvodů obtížněji ověřitelná, než je tomu např. u zahojení zlomené ruky. Také čas, který si vyžaduje, je delší než například při ošetření zkaženého zubu.

Zda psychoterapie přináší vůbec nějaký užitek, zpochybnil poprvé v 50. letech 20. století H. J. Eysenck a vyvolal svým tvrzením řadu polemik a ostrých diskuzí. Od té doby začal výzkum směřovat své úsilí k hledání tzv. účinných faktorů v psychoterapii, aby dosvědčil její efekt. Dnes je jasné, že každá psychoterapie je přesvědčivě účinnější než terapie žádná a že existují rozdíly ve výsledcích žádoucích změn u různých psychoterapeutických směrů (viz článek Základní dělení psychoterapie). Existují také negativní účinky psychoterapie, které jsou způsobeny především chováním nekompetentního nebo morálně nestabilního psychoterapeuta. Negativními účinky máme na mysli trvalejší zhoršení, které lze přisuzovat terapii, nikoliv však vnějším negativním událostem v životě klienta nebo zhoršení tělesného stavu. Je tudíž potřeba věnovat výběru kvalifikovaného odborníka velkou pozornost.

Na začátku psychoterapie je vždy žádoucí, aby klient za pomoci terapeuta definoval aktuální problém – tzv. zakázku či kontrakt, čili s čím klient vlastně přichází, co by chtěl změnit či na čem potřebuje pracovat. Formují si tak reálná očekávání, která mohou redukovat klientovy problémy, a tak se také psychoterapie sama stává účinnější. I klient sám je informován o limitech psychoterapeutické metody, s níž terapeut pracuje.

Není neobvyklé, když je klient v průběhu procesu terapie dočasně zhoršen, např. může být úzkostnější. Bývá to známkou nastupujících změn, které motivují klienta k práci na sobě. Pro posouzení efektu terapie je důležitý konečný výsledek, ke kterému je potřeba se trpělivě dopracovat, neboť jen krátkodobá psychoterapie si žádá průměrně tři měsíce (dále viz článek Co je to psychoterapie?).

Vedle osobnosti terapeuta se na efektu terapie podílí také osobnost klienta a terapeutický vztah, který se mezi nimi vyvíjí. Prokazatelně účinnou složkou je tzv. terapeutické spojenectví a empatie (vcítění se do pocitů klienta, aniž by terapeut ztrácel potřebný odstup a kontakt sám se sebou).

Použitá literatura:
Kratochvíl S., (2006): Základy psychoterapie, Portál
Vymětal J., (2003): Úvod do psychoterapie, Grada