Psychoterapie je léčba tzv. psychologickými prostředky, které má v rukou kvalifikovaný psychoterapeut, zodpovědný za formování terapeutického vztahu s klientem. Hlavním nástrojem psychoterapie je rozhovor a tím, co léčí, je již zmíněný a nepostradatelný vztah (viz Účinnost psychoterapie).

Terapeutické spojenectví

Mezi terapeutem a klientem se utváří tzv. aliance či terapeutické spojenectví, ve kterém oba spolupracují na klientem vymezených cílech a potřebách (zabývají se tím, co klienta trápí). Tento tzv. kontrakt může být v průběhu léčby pozměňován tak, aby klient i terapeut vždy aktuálně věděli, na čem realisticky spolupracují (je obvyklé, že se klientem označované potíže mohou postupem léčby proměňovat). Psychoterapeut je vázán mlčenlivostí a klientova sdělení jsou považována za důvěrná (více viz Etika v psychoterapii). Výjimkou povinné mlčenlivosti terapeuta je oznamovací povinnost trestného činu.

Výběr vhodného terapeuta

Klient si může svého terapeuta vybrat podle dostupných informací nebo podle prvotních sympatií, což je optimální varianta. Klient má samozřejmě právo změnit terapeuta, pokud mu nevyhovuje jeho styl práce nebo vyskytne-li se výrazná antipatie. Také terapeut není povinen pracovat s každým klientem, může klientovi doporučit jiného odborníka.

Různé psychoterapeutické směry

Existuje několik psychoterapeutických škol a přístupů (viz Základní dělení psychoterapie), vyznačujících se určitými specifiky. Klient by měl být poučen o možnostech i limitech příslušného terapeutického směru, protože i tím je budován vztah mezi psychoterapeutem a klientem na reálném základě.

Čitelné podmínky

Společně si dále vymezí praktické kroky, jako jsou místo a čas sezení, jejich frekvenci a finanční podmínky. Klient je informován o předpokládaném průběhu terapie, která na něho klade jisté požadavky. Zatímco farmakoterapie je pro pacienta pasivnějším a pohodlnějším způsobem léčby, kdy se spoléhá na účinek léků, psychoterapie je založena na partnerské spolupráci a vyžaduje od pacienta-klienta aktivitu, vědomí zodpovědnosti za své zdraví a vlastní motivaci k práci na sobě. V psychoterapii nelze účinně léčit člověka, který nechce být léčen.

Časový průběh psychoterapie

V závislosti na potřebách klienta a doporučení terapeuta je psychoterapie léčbou krátkodobou (do 3 měsíců), střednědobou (od 3 do 6 měsíců) nebo dlouhodobou (déle než 6 měsíců). Doporučovaná frekvence sezení je jednou týdně, přičemž jde vždy o vzájemnou dohodu a reálné možnosti obou stran. Určitou představu o průběhu terapie si můžete udělat dle našich Příběhů z terapie.

Použitá literatura:
Vymětal, J. (2003): Úvod do psychoterapie, Grada