Terapie sociální fobie a nízké sebedůvěry

Na terapii k Lucii Bělohlávkové jsem se přihlásila na podzim roku 2012 s problémem zvaným sociální fobie. Tou dobou jsem byla necelý rok se svým současným přítelem, moje neschopnosti setkat se s jeho přáteli, s jeho rodinou, moje strachy (které ale uvnitř byly zároveň velkou touhou) propojit můj svět s jeho světem náš vztah ohrožovaly. Chtěla jsem to změnit, chtěla jsem to udělat pro náš vztah, který byl a stále je pro mne velmi důležitý. Byla jsem ze svých bojácných stavů nešťastná, nebraly konce, přítel byl sice velmi trpělivý, ale nikdo není bezedný, věděla jsem, že ho to trápí, že ho to mrzí. Sebrala jsem tedy odvahu a vyhledala odbornou pomoc.

Díky přátelské povaze a optimistickému naladění paní Bělohlávkové jsem se nebála o svém problému začít mluvit a popsat všechny mně strach nahánějící situace. Bylo pro mne těžkým úkolem, o kterém jsem půl den přemýšlela, jak ho provedu, vejít sama do restaurace, do baru, sednout si sama ke stolu, objednat si a čekat na kamarádku nebo přítele, až přijdou. Měla jsem strach jít sama do hospody na oběd a sednout si ke stolu, kde již nějací lidé sedí, jít sama na kulturní akci, měla jsem strach naobědvat se v kanceláři před zraky kolegyň, telefonovat v plné tramvaji. Bojovala jsem se strachem opustit svou samotu, opustit klid a jistoty bydlení o samotě a přestěhovat se k příteli, to s sebou přineslo ovšem strachy nové – například vařit, když se na mě díval. Po sumarizaci a analýze mých myšlenek a pocitů v jednotlivých situacích jsme začaly řešit, kde je jádro problému. Důležité bylo na začátku začít více pracovat se svými myšlenkovými pochody, kterými jsem se očerňovala a ponižovala. Hlavou mně pravidelně v obávaných okamžicích běželo, jak jsem trapná, blbá, nemožná, trpěla jsem pocity, že se všichni v dané skupině dívají jenom na mě, že se mně všichni smějí. Po spuštění těchto myšlenek jsem začala panikařit, být nervózní, červenala jsem, občas zadrhávala a hlavu jsem měla úplně prázdnou, nevěděla jsem, co člověku naproti mně říci.

Postupně jsme se s paní Bělohlávkovou dostaly i k rozboru mého dosavadního života, k rozboru situací, které mou sociální fobii jen utvrdily. Od mala jsem byla zakřiknuté dítě, které bylo plaché, nemělo moc kamarádů a moc se neprojevovalo. Výchova mých rodičů byla citově chladná a pouze na vynikající výsledky ve škole zaměřená. Kamarádku jsem měla pouze jednu, období střední školy byl mým nejvěrnějším přítelem pes navzdory vzteku mé matky přivedený domů, první vztah s klukem jsem zažila až na vysoké škole a trval jen několik měsíců. První dlouhodobější známost jsem si vzala a výsledek byl takový, že naše vleklé rozvodové řízení trvalo déle nežli naše smutné manželství, které skončilo bojem o majetek, naschvály a trochou fyzického násilí. Moje sebevědomí tedy v době, kdy jsem potkala současného přítele, bylo na bodě mrazu. Byla jsem do sebe zalezlá, v křeči, zoufalá. Měla jsem co napravovat.

Po tomto „teoretickém“ vyzbrojení jsme přešly k vystavování se expozicím, každý týden jsem měla za úkol najít si minimálně jednu. Na začátku to bylo pro mě úděsné, jít vlastně svému strachu naproti, ale po tom, co jsem měla za sebou jednu situaci, měla jsem v sobě radosti na rozdávání a chuť na další situaci. Samozřejmě před každou další situací tu byl opět strach, ten se postupně obrušoval. Neříkám, že vymizel úplně, k tomu u mě nedojde nikdy, ale aspoň vím, jak s ním pracovat a že se dá zvládnout opravdu hodně situací. Po několika expozicích jsem nakonec já, vystrašená z kontaktu s novými lidmi a z nových prostředí, zvládla návštěvu u kamarádky mého přítele a jejího manžela, která skončila saunováním a běhám v Evině rouše po zahradě. Tu úlevu a euforii po tomto zážitku bych vám přála zažít! : )

V průběhu terapie vyplavaly na povrch i moje problémy v sexuální oblasti. Především moje neuvolněnost, podceňování, vnímání se jako nejošklivější žena na planetě, neschopnost se partnerovi při sexu dát na sto procent. I tento problém jsem díky kognitivně behaviorální terapii začala řešit. Naštěstí se můj partner také zapojil, šel do toho se mnou! Každý týden jsme se věnovali jedné aktivitě tělesného sbližování a sexuálního soužití. Před každou novou kapitolou jsem byla nervózní, bála jsem se, že zase zklamu, že zase nebudu dost dobrá. Nepopírám, chvílemi to bylo těžké překonávání sebe sama, ale požadované uvolnění se dostavilo. Naučilo mě to i o sexu se bavit, bez zábran, bez červenání se. Dneska jsem to naopak já, kdo svým kamarádkám vhání růž do tváří při vyprávění zážitků z našeho sexuálního hraní si s přítelem.

Paní Bělohlávková mně byla po celou dobu terapie, která trvala do června 2013, neskutečnou oporou, vždy mě dokázala povzbudit a naplnit optimismem. Moc mně pomohla. Je pravda, že pokud bych nechtěla, nezmohla se mnou nic. Její slova padala na úrodnou půdu. Díky ní a díky své vůli změnit svoje chování a myšlenkové procesy jsem svoje strachy překonala. Každý strach, bojujete-li s ním, se po čase obrousí a už není tak děsivý. Jen je potřeba vyjít mu v ústrety.

Komentáře

problem

dobry den ja mam takovy problem,pred 4 lety maminka prodelala mozkovou prihodu,od te doby je na pul strany ochrnute uplne a mozek ji mysli polmalejs nez driv,sice oni pecuje tatinekja mu pomaham,nejsem s tim nak tak jeste srovnana,mam jeste mladci sestru 13,a starsiho bratra 24,pomahaji tatovi ale bratr je taky nemocny mentalni poruchou,pobira na to duchod,sestra ta se mu hlavne starat o skolu takze je to vsechno na me na tatovi,je to vsechno moc tezky vesla jsem do dospeleho zivota z nicim,nejsem ze svym zivotem srovnana,nasla jsem si praci jiz tam delam rok a pul brigadne,pred 14 dny jsem dostala smlouvu nastalo,a bylo mi to v praci vycitano ze se povysuju ze sem si to nezaslouzila a byla jsem sikanovana 2 zenamy,tak mi mistr dal na 2 dny volno ctvrtek a patek,ale chtela bych tam skoncit vubec se mi do te prace nechce chodit jsem s toho uplne vydeptana psychycky,a dnes mam jit na odpoledni a vubec se mi tam nechce chtela jsem dat v patek vypoved a mistr mi rekl ze me potrebuje ze jsem moc sikovna ale ja to tam proste nezvladam nikdo se se semnou nebavi a ja si proste vsechno moc beru a nezvladnu tam delat proste potrebovala jsem se nekomu vyzpovidat jinou variantu jsem nevydela nez napsat jsem,mozna se chovat jak mala holka ale uz si vazne nevim rady vsechno je moc tezke nikdo mi z nicim neporadi ale kazdej ve me vidi spatneho cloveka,chtela bych tam moc skoncit ale bojim se ze budou problemi najit dalsi praci ale zase sem s ty prace uplne hotova,nejsem linej clovek rada pracuji,prijdu z prace jako prvni musim uvarit pro 5 clenou rodinu,poklidit a pak teprve mam cas na sebe a to toho teda casu moc nezbyva.nevim si rady snad mi poradite chtela bych aby ste mi poradily co mam v teto situaci delat jestli v ty praci skocint nebo dal tam chodit a nikoho si nevsimat ale dal se trapit dekuji za odpoved nikola

Dobrý den, Nikolo.

Děkujeme Vám za Váš příspěvek. Nacházíte se ve velmi nelehké situaci, kdy se Vám seběhlo několik těžkých životních situací dohromady, které vyžadují spoustu energie na to, aby se daly zvládnout. Myslím, že asi nejde jednoznačně odpovědět, jak dál postupovat, v každém případě už to, že jste kontaktovala odborníka, je určitě první dobrý krok. Prosím, napište nám na náš email poradna@psycholog-praha.cz a domluvíme se na co nejbližším možném termínu osobní konzultace. Přeji Vám vše dobré.