Osobnost každého jedince je charakterizovaná relativně stabilním a trvalým souborem typického chování a emocí. Dále ji vymezují charakter (je utvářen výchovou a dalšími sociálními faktory – kultura, hodnoty, postoje, atd.) a temperament (ten je považován za dědičný).

Oblast poruch osobnosti, kde není úzkost typická, charakterizují mj. konfliktní mezilidské vztahy, na kterých se člověk svým chováním ne zcela vědomě sám podílí. Velmi pravděpodobně je toto chování důsledkem dřívějších zkušeností z dětství a dospívání a
přetrvává v dospělosti.

Rozlišujeme několik poruch osobnosti, u nichž se projevují různé povahové zvláštnosti, které mohou být sociálně nežádoucí a mohou negativně zasahovat do již zmíněných mezilidských vztahů. Jinak řečeno: trpí nejen dotyčný člověk, ale i jeho okolí. Svět ani člověk není černobílý, a tak se často v jedné osobnosti mohou promítat různé rysy, ať už zdravým či patologickým směrem. Na kontinuitě zdraví a patologie pak ještě můžeme rozlišit akcentovanou (zvýrazněnou) a anomální osobnost, v nichž se projevují povahové zvláštnosti, které podléhají společenskému hodnocení a spíše negativním směrem upoutají pozornost, nezařazují se však ještě do klasifikace poruch osobnosti, neboť dotyčnému významně nezhoršují každodenní fungování.

Dělení poruch osobnosti - typické charakteristiky:

Schizoidní porucha osobnosti (MKN-10)

Sociální izolace i v rámci rodiny, netouží po tělesné blízkosti a vztazích, tito lidé jsou spíše samotáři, mají malý zájem o jakékoliv aktivity, emočně působí chladně a odtažitě. Tento odtažitý postoj jim pomáhá odvrátit se od druhých a světa, který vnímají jako kontrolující.

Paranoidní porucha osobnosti

Neopodstatněná podezíravost a ostražitost (neoprávněně zpochybňují např. partnerovu věrnost), velká citlivost ke kritice a agresivní dožadování se svých práv (mívají problémy s autoritami), pocity závisti. Od ostatních očekávají využívání, přítomné jsou také pocity závisti. Téměř jim chybí smysl pro humor. V jádru je velmi nízká sebeúcta, obavy a strach z útoku druhých.

Schizotypní porucha osobnosti

Narušené či neobvyklé je vnímání a kognitivní (myšlenkové) schopnosti včetně řeči a podivínského chování (jakoby byli „z jiné planety“). V sociálních situacích jsou úzkostní a podezíraví, chybí jim přátelé. Jejich emoce jsou chudé nebo nepřiměřené. Stres může jejich neobvyklé vnímání a chování zhoršit až do podoby psychotické ataky s halucinacemi a bludy. Svou „jinou“ alternativní realitou se chrání oproti té každodenní, nad kterou nemají moc a nedokáží ji kontrolovat.

Histriónská porucha osobnosti

Nadměrné vyjadřování emocí, provokativní a svádivé chování (koketérie) s vyhledáváním pozornosti druhých, pokud se cítí méněcenní vůči druhým. Velmi investují do vzhledu a svou silnou stránku vidí v sexuální atraktivitě. Jsou zvýšeně sugestibilní (ovlivnitelní). Vztahy se jeví bližší než skutečně jsou, přičemž jejich emoce jsou povrchní. Vyhledávají nové situace. Tato porucha bývá častěji diagnostikována u žen. Hlavním rysem zde bývá úzkost a bezmoc, přičemž mají tendenci hledat ochranu u mužů (v případě žen s histriónskou poruchou), současně však mají strach před zneužitím touto mocí.

Antisociální porucha osobnosti (nebo také Dissociální - MKN-10)

Nezodpovědné, impulzivní a výbušné chování. Chybí jim svědomí, pocity viny při vědomém podvádění druhých (otevřeně se tím chvástají) a také respekt a úcta k právům ostatních (objevuje se již před 15. rokem a předcházejí poruchy chování v dětství). Časté je lhaní, neplnění závazků, důsledkem jejich chování je trestní stíhání. Mohou být agresivní a útoční, zneužívat psychoaktivní látky. Zřetelně chybí plnohodnotné vazby. Ostatní vnímají jako ty, které je potřeba držet pod kontrolou. Emoce nevyjadřují – až na extrémy, a to slepou zuřivost nebo nepřiměřenou veselost. Jinak vidí v emocích slabost, uvnitř však prožívají nejistotu, chaos a nesnášenlivost.

Hraniční porucha osobnosti

Nestabilita v náladě, sebepojetí, impulzivitě, ale také ve vztazích. Výjimečné nejsou sebevražedné pokusy, výhrůžky nebo
sebepoškozování včetně zneužívání návykových látek. Bývají negativističtí, typické je, že si druhé idealizují (přeceňují) anebo naopak devalvují (znehodnocují). Mohou být rovněž podezíraví a slabě kontrolující svůj hněv. V jejich náladě se mohou objevovat neočekávané a dramatické výkyvy, mívají tzv. „černobílé vidění“ (všechno je buď dobře, nebo špatně). Prožívají strach z opuštění a mají tendence udržovat sebedestruktivní vztahy, bývají také zlostní. V zátěžových situacích mohou reagovat psychoticky – s bludy a halucinacemi. Neustále svádějí boj s tím, jak být autonomní – svébytní či nezávislí (mají těžkosti rozeznat hranici, kde končí oni a začínají druzí, a tyto hranice pak snadno překračují). Jsou zranitelní vlivy okolí.

Narcistická porucha osobnosti

Charakteristickým bývá absence empatie, pocit velikášství (přehnaný pocit vlastní důležitosti a zdůrazňování sebe), arogance a potřeba obdivu od druhých, který je neúměrně vyžadován. Jsou manipulující, také závistiví (např. závidí úspěchy druhým), kontaktují velmi často jen osoby, jež vnímají jako speciální. Bývají velmi citliví na kritiku a sami pohotově obviňují druhé. Zřídka vyjadřují vděčnost, dávají najevo, že druhé nepotřebují. Charakteristická bývá i přílišná svědomitost. Vnitřně jsou kritičtí a neustále se snaží o dokonalost a toto projikují i na druhé. Současně se uvnitř cítí prázdní, podřadní, velmi křehcí a výrazně citliví na zahanbení.

Vyhýbavá (Anxiózní) porucha osobnosti

Je v sociálních situacích introverzivní (uzavřená) a úzkostná. Touží sice po blízkých vztazích, ale má strach z odmítnutí, a tak má i svým chováním tendenci se jim vyhnout. Mají problémy již s navazováním kontaktu, a pokud už jsou ve vztahu, kontrolují se. Jejich vlastní pohled na sebe svědčí pro nízkou sebedůvěru a sebeúctu a od druhých očekávají kritiku. Častou emocí jsou rozpaky a stydlivost, naopak se vyhýbají hněvu. Více se zabývají malými selháními či zklamáním. Navenek působí jakoby nezúčastněně, uvnitř jsou však hypersenzitivní.

Závislá porucha osobnosti

Typické je podřízující se chování a nadměrná potřeba emoční podpory. Na druhé by nejraději přenesli vlastní zodpovědnost, neboť se jen velmi těžko rozhodují. Jen omezeně si dovolí nesouhlasit s jinými, chybí jim vlastní motivace a dostatečná sebedůvěra. Neustále vyžadují rady. Samota v nich vyvolává bezmocnost, velmi se strachují, že je druzí nechají, aby se o sebe sami postarali. Pokud se jejich vztahy ukončí, potřebují naléhavě vytvořit jiný. Bývají plačtiví. V jejich chování se mohou projevovat nepřímá hostilita, agresivita a žárlivost.

Obsedantně-kompulzivní (nebo také Anankastická - MKN-10)

Hlavními znaky bývají rigidita (nepružnost), emoční stažení, perfekcionismus, ale také nerozhodnost a kontrola v interpersonálních situacích. Nadměrně se zabývají detaily, plány a organizací, bývají šetrní, moralističtí a příliš svědomití. Těžko se vzdávají svých věcí (shromažďují). Bývají oddaní práci, dokončení úkolů často zdržuje jejich potřeba dokonalosti a současně nejsou ochotní práci delegovat. Snaží se o dominanci při rozhovoru, potřebují doplnit všechny informace či kontrolovat věci okolo sebe. Cílem je neztratit kontrolu sám nad sebou. Chybí jim spontaneita a humor. Takto narušené osobnosti obvykle nevyrostly s pocitem dětí, které jsou milované a chtěné svými rodiči.

Použitá literatura:
Duševní poruchy a poruchy chování (MKN-10)
Robinson David J., Poruchy osobnosti podle DSM-IV, Trenčín, 2002
Zvolský P., Speciální psychiatrie, Praha 1996