Ukázka kognitivně-behaviorální terapie (KBT)

Slečna Romana se na Psychoterapeutické centrum Řipská obrátila s potížemi, které jí v životě dlouhodobě přinášela sociální fobie. Denně zažívala velkou úzkost v sociálních kontaktech a začala se také vyhýbat některým situacím a prostředím, která cítila jako "nebezpečná".... Nechtěla se ale s tímto způsobem života spokojit a rozhodla se pro terapii. Učila se postupně porozumět tomu, co se s ní ve chvílích, kdy přichází úzkost, děje (její myšlenky, pocity, tělesné příznaky, chování). Statečně se vystavovala obávaným situacím v rámci odstupňovaných expozic, pracovala se svými automatickými negativními myšlenkami atp.Naučila se ale také více hledat, vnímat a oceňovat své úspěchy a pozitiva, posílila se její důvěra v sebe a v to, že je a bude schopná si s potížemi v životě poradit.

Mgr. Jitka Záhorská
psycholog a terapeut

Terapie z pohledu klientky:

Na centrum v Řipské jsem se obrátila se sociální fobií, kterou trpím deset let. V posledních měsících byly stavy úzkostí natolik časté, téměř nepřetržité, že jsem se rozhodla vyhledat odborníka, protože jsem se již nechtěla zbytečně trápit a nevěděla jsem, co s „tím“ mám dělat. I když jsem přečetla několik příruček a pročetla internetové diskuze, našla jsem jen obecné rady; potřebovala jsem terapii na míru. Objednala jsem se e-mailem, protože telefonicky bych to asi tehdy nezvládla. Ozvali se mi obratem a domluvili jsme si konkrétní termín ve velmi krátkém časovém úseku. První setkání (a několik následujících) bylo v podstatě zpovědí, kdy mi psycholožka kladla jemně a ohleduplně různé dotazy ohledně mého dosavadního života a slova se ze mě řinula v proudech (a to jsem se bála, že nebudu vědět, co říkat). Už po prvním setkání jsem cítila značnou úlevu, předala jsem část svého břímě a hlavně věděla, že můj problém půjde vyřešit, což bylo osvobozující. Kromě úlevy ale v některých chvílích, ať už přímo při sezení či mezi terapiemi, přicházely i docela silné stavy úzkostí, rozrušení…nabyla jsem mylně dojmu, že přece od první návštěvy už to půjde jen a jen lépe, a ono to tak vždy úplně nebylo. Bylo to náročné, někdy jsem to chtěla vzdát, s tím, že si pomůžu sama, nechtělo se mi pořád řešit sebe, navíc když jsem začala dostávat „domácí úkoly“ v podobě expozic (vystavování se obávaným situacím), někdy se mi do nich nechtělo, bylo to těžké a vysilující, pořád se překonávat, pořád se vlastně trápit, a to přitom nešlo o žádné náročné situace. Musela jsem vyvinout sama na sebe určitý druh tlaku a bojovat, což se mi ne vždy chtělo. Zapisovala jsem si své myšlenky, obavy a otázky a pak jsme je s psycholožkou konzultovali…Mimochodem, byl to skvělý pocit, že se můžu zeptat na cokoliv. Při expozicích, ale i v běžném životě jsem častokrát nevěděla, jak dál, zasekla se, přišly nepříjemné myšlenky a pocity, kterým jsem úplně nerozuměla. Všechno mi bylo vysvětleno a zodpovězeno, a to vždy citlivým způsobem. Žádné výčitky, když se mi něco nepovedlo, za to velká pochvala, když mi něco vyšlo. Cítila jsem podporu; když bylo zapotřebí, měla pro mě paní psycholožka odbornou radu, někdy mi zase vyhovoval přátelštější přístup…dokonce mi občas byly vyprávěny zkušenosti jiných klientů, jako alternativa, možnost, jak postupovat v některé situaci, kterou jsme zrovna řešily. Co jsem potřebovala, to mi bylo nabídnuto, mám na mysli, že ze strany paní Záhorské byla cítit velká empatie, nikdy tam neproběhlo nějaké nepochopení nebo nepříjemné pocity z jejího povídání. Ve chvílích, kdy jsem si říkala, že to asi nedokážu, že prostě už budu žít v úzkosti napořád, to byla právě ona, která ve mě věřila a povzbuzovala mě. Po roce byla naše spolupráce ukončena. Nyní uběhl rok a byl to rok z hlediska terapie a mojí sociální fobie velmi úspěšný. Když se ohlédnu a vybavím si, co všechno jsem prožila a dokázala, musím se usmívat. Budoucnosti už se nebojím, protože teď už vím jak na to. Psychoterapeut je prostě odborník na trápení – máte chřipku, jdete k praktickému lékaři a on vám pomůže, bolí vás duše – jdete k psychoterapeutovi a on vám pomůže. Je to jednoduchý princip. Ještě bych chtěla zmínit, že je zapotřebí angažovanost také ze strany klienta. Je to cesta, kdy terapeut je váš rádce - úskalí musíte zvládnout vy a terapeut vám ukáže jak. Nemusíme být na to sami.